Je většinou snadné zbavit se toho, co nefunguje, co je staré, přežité a opotřebované. O mnoho těžší však bývá opustit to, co stále žije, co bylo dlouho vaší součástí, co považujete za svoji životní jistotu. Jenže vy si najednou zcela jasně uvědomíte, že dveře jistot je třeba zavřít. Nečekala jsem, že takto jasné uvědomění si konce jedné cesty se mi uděje o letošním adventu…

Když na jedné straně rovnice dosadíte vlnu a textilní řemesla, na straně druhé něco musí z kola ven - čas a energie jsou prostě vzácné komodity. Stejně, jako když jsem zavírala kamennou prodejnu, myšlenky v mé hlavě doslova řvaly nesouhlasem. Argumentovaly dlouhodobě vloženou energií, obrovskou odvedenou prací, výpadkem části příjmů… Pak vytáhly kalibr nejtěžší: krásné vzpomínky… I tenkrát, když končila kamenná prodejna, jsem měla pohybnosti, ale moje srdce si bylo jisté. Se stejnou důvěrou se nyní pouštím prodeje všeho, co souvisí s waldorfskou pedagogikou. ve smyslu výtvarných a školních potřeb (značky Stockmar, Auris, Debresk, Sarahs Silk, Mercurius, Greenfield, Dipam, Marjan van Zeyl...) Filcu, filcování, tkaní, všeho pro výrobu látkových panenek a souvisejících hobby potřeb se to netýká. Část mne stále nechce věřit, že moje ruce ztratí kontakt s těmihle úžasnými výtvarnými potřebami, které mi změnily život. Moje vlněná část však hoří jasným plamenem, protože vizí spojených s vlněnou cestou mám mnoho a jedna je krásnější než druhá.

Svět kreativity (a bytí!) spojené s přírodními materiály, waldorfskou pedagogiku a tvorbu s lidmi věkem malými i velkými v žádném případě neopouštím. Přeju si ale, abych už nebyla jen tím, kdo pomáhá přesouvat zboží z místa na místo (bez vyšší přidané hodnoty), ale tím, kdo inspiruje, motivuje, přináší nové impulsy a sdílí zkušenosti, zejména v oblasti filcování, předení, tkaní, barvení a zpracování vlny a dalších přírodních vláken.

S malou parafrází slov písničky Anety Langerové to hluboko uvnitř cítím takhle:

Tak se ti, vlno, odevzdávám.

Tak pouštím se, a padám.

Nevím, co se bude dít,

ale přestávám se bát…

V magickém čase zimního slunovratu vám i sobě přeji odvahu, víru a pokoru. Odvahu potkat se se svým strachem, dát s ním řeč jako s nejlepším přítelem a uvědomit si potenciál pod ním skrytý. Víru v sílu svého srdce, abychom dokázali procítit, kudy vede naše cesta. A pokoru, s níž se na tuto cestu vydáme, vědouce, že každý další krok, každá další vteřina, jsou nesamozřejmými dary, které zasluhují láskyplnou péči a plnou pozornost.

Děkuji z celého srdce za Vaši podporu osobní i pracovní!!! Děkuji! Děkuji! Díky Vám byl rok, který se uzavírá, rokem zcela výjimečným!

Děkuji, moji, vlnou a textilními řemesly, očarovaní přátelé!

S láskou

vaše

Eva